Jak je to se slanou vodou
Kojenecké plavání je už běžně nabízenou aktivitou ve všech větších městech. A z toho nelze mít jiný pocit než radostný. Hygienické normy v České republice pro kvalitu vody v bazénech pro kojenecké plavání jsou adekvátně přísné. A jak je to s modní vlnou slané vody?
Je technologie slané vody ekologickou bezchlorovou dezinfekcí?
Veřejný bazén bez přítomnosti chloru česká vyhláška nepřipouští! Ve slané vodě se sůl elektrolýzou rozkládá na chlor a vzniká tak dezinfekce. Velmi zjednodušeně napsáno: na anodě elektrického článku se vylučuje chlor a na katodě sodík, který se rozpouští do vody. Ve výsledku je situace stejná, jako při dávkování jakéhokoliv chlorového přípravku, kdy vzniklý volný chlor reaguje s nečistotami a vzniká chlor vázaný se všemi nepříjemnými jevy.
Trocha historie nikoho nezabije.
S rozvojem průmyslu a městských aglomerací jde ruku v ruce i rozvoj úpravy sladké vody. Vědecký výzkum začíná kolem 90. let 19. století. To je už cca 140 let. Sakra dlouhá doba. Dnešní odborníci mají své výzkumy opravdu o co opřít. Po druhé světové válce, s rozvojem průmyslu volného času a stavbou bazénů, se rychle vyvíjí úprava vod bazénových. Naprosto logicky vychází přímo z úpravy vod pitných. Přichází 70. léta 20. století. V jižních státech začíná období rozvoje rekreací u moře. Rychle navazuje stavba bazénů u přímořských hotelů. Ale ouha. Pitná voda u moře moc není. A když už je, je vzácná a velmi drahá! Přichází geniální myšlenky. Načerpat vodu přímo z moře, která nestojí nic a je jí nekonečné množství. Geniální myšlenka číslo dvě - využít již ve vodě přítomnou sůl. Elektrolýzou převést sůl na chlor a tudíž použít k dezinfekci.
Proč se používá slaná voda do bazénů?
Používání slané vody do bazénů je především z ekonomického hlediska. V prvním plánu opravdu nikdo nehleděl na „zdravotní dobro“ pro plavce a koupající se děti. Technologie úpravy slané vody je relativně mladá. Vznikla v místech, kdy se v žádném případě nepočítalo s ohřevem vody. Také se nepočítalo s tím, že v bazénech u moře bude velký provoz. A hlavně. Pokud voda nesplňuje hygienické parametry, je velmi jednoduché a ekonomicky naprosto přijatelné (prakticky zadarmo), bazén vypustit a znovu napustit.
Proč se ve vnitrozemských státech používá ve všech velkých bazénech sladká voda?
Opětovné vypouštění a napouštění celého bazénu je pro vnitrozemské státy naprosto ekonomicky nepřijatelné. Není tedy náhoda, že všechny větší bazény, které nemají přístup k mořské vodě, sází na jistotu. Pracují se sladkou vodou. V současné době jsou technologie na úpravu sladké vody léty prověřené. Sladká voda se lépe upravuje, lépe měří. Díky vyspělé technologii každý provozovatel sladkého bazénu ví, jaká „jeho voda“ je.
Kde je vhodné ve vnitrozemských státech používat slanou vodu?
Slané technologie se hodí spíše pro malé bazénky u rodinných domů. Používají se v menších rekreačních zařízeních. Pro bazény s větší návštěvností, kde dochází k většímu zatížení vody, je technologie v současné době málo prověřená.
Je slaná voda v bazénu opravdu slaná?
Voda ve slaném bazénku je přibližně 10 x méně slaná než v moři. Zapomeňte tedy na pocity, které máte z moře. A už vůbec se nedá hovořit o možnosti nějakého vztlaku. Je to škoda, protože ten by se dal při výuce plavání do metodické řady zařadit.
Co se provozovatel dozví z Protokolu o kontrole vody.
Úplně základní informací je, zda voda vyhovuje, nebo nevyhovuje. Stačí aby jen jeden z řady sledovaných parametrů byl mimo normu a voda nevyhovuje! Dále se provozovatel dozví chemické a fyzikální parametry (teplota, pH, redox, volný a vázaný chlor, dusičnany, organický uhlík, zákal). Spoustu si jich provozovatelé měří sami průběžně, ale kontrola je kontrola. V neposlední řadě se sledují mikrobiologické parametry vody (stafylokoky, pseudomonády, legionelly a další bakterie), ty také často bývají noční můrou. Protože u řady bakterií je nulová tolerance a v bazénové vodě nesmějí být přítomny!
Pár informaci z vyhlášky o úpravě vody pro bazény v ČR:
-
Denně se musí vypustit z bazénu 30 až 60 litrů vody na každého koupajícího. Množství určuje teplota a účel kterému bazén slouží.
-
Každý provozovatel bazénu musí 1 x za měsíc zaslat výsledky v elektronické podobě příslušnému státnímu dozoru. Tedy hygienické stanici. V případě negativního nálezu dokonce 1 x za 14 dní.
-
Do veřejných bazénů nemají přístup děti do 1 roku. Děti ve věku 1 až 3 let mohou do bazénu pouze v plavkách s přiléhavou gumou kolem nohou, neurčí-li provozovatel bazénu jinak. Děti mladší jednoho roku mohou navštěvovat specializovaná zařízení, která musí splňovat přísnější normy.
Mohu někde zjistit kvalitu vody v daném bazénu?
Ano. Každý provozovatel by měl mít k nahlédnutí Protokoly o kontrole vody. Můžete si též zavolat na hygienickou stanici, která by vám měla podat informaci.
A závěrem?
Je vlastně úplně jedno, zda je na bazénu slaná či sladká voda. Nejdůležitějším článkem kvality vody zůstane vždy sám provozovatel. Pokud se o kvalitu vody poctivě stará, přizpůsobuje technologii úpravy vody zaplněnosti bazénu, zbytečně nešetří na nesprávných místech, bude v jeho bazénech voda vždy odpovídat hygienickým požadavkům. Ať už je to voda slaná či sladká.
Baby Club Juklík je provozovatelem kojeneckého plavání od roku 1988. Nejprve působil v pronajatých malých bazénech. Od roku 1993 provozuje sám své bazény a je průkopníkem nejen v metodice kojeneckého plavání, ale také konzultantem při tvoření Hygienických norem pro kojenecké plavání.
O kvalitu vody v Juklíku se stará Radek Jonáš. Máte dotazy? Neváhejte ho kontaktovat. radek.jonas@juklik.cz
Plavání dětí Praha 5
Objekt v Praze 5 Stodůlkách představuje špičku mezi bazény určenými pouze pro plavání kojenců a plavání dětí.
Plavání dětí Praha 10
V gymnáziu v Přípotoční jsou prostory Juklíku s bazénem pro plavání dětí, vaničkou, barem a hernou pro děti.
Kurzy Aqua-aerobic
Lekce aqua-aerobicu probíhají ve večerních hodinách a atmosféra lekcí je neuvěřitelná. Přijďte vyzkoušet i vy. Zamilujete se.