Plavání Juklík /
Blog /
Bavme se s dětmi o penězích

Bavme se s dětmi o penězích

děti a finance

Máme se s dětmi bavit o penězích?

11 rad, jak je s nimi brzy naučit hospodařit

Sex a peníze. To jsou témata, o kterých bychom se s našimi dětmi měli opravdu bavit. Poměrně brzy jim dnes vysvětlujeme, jak vzniká miminko. Klademe důraz na informace o antikoncepci, prvním pohlavním styku. Ale budete se divit. O penězích se rodiče s dětmi baví jen velmi málo. A při tom je to tak důležité téma.

Je zbytečné zdůrazňovat, že s dětmi se o penězích mluvit má. A čím dříve, tím lépe. Samozřejmě, finanční témata a laťka odbornosti se jednoznačně vztahují k věku dítěte. Průzkumy ukazují, že každé předškolní dítě by mělo mít o penězích obecné povědomí. „Nikdo vám nedá přesný manuál, jak se o penězích bavit. V každém případě ale nikdy nevynechejte u dětí období, kdy si „Hrají na obchod“. Hry na obchůdek, kdy se za dětské peníze prodává a kupuje kde co, mají nenahraditelné zastoupení. Můžete nakupovat a prodávat hračky, ale také kousky ovoce, na podzim přijde vhod i prodej kaštanů, v zimě se krásně prodávají rampouchy, v létě sedmikrásky či třešně. Děti si pro vás připravily vystoupení? No, tak to si ale určitě musíte na takové představení koupit lístky! Hrou se dítě naučí opravdu mnoho

1. Pokladnička.

Určitě ji dětem pořiďte. Pokud je necháte pokladničku v obchodě vybrat samotné, jeho vztah k ní bude již takovým nákupem zodpovědnější. Věnujte pozornost tomu, aby pokladnička neměla na spodní straně jednoduchý vstup. Pro starší děti není nad tradiční keramické prasátko, kdy penízky dostanete na světlo boží opravdu jenom kladívkem. To se pak dá krásně šetřit. Menší děti často potřebují do pokladničky nakukovat a přepočítávat. V tomto věku se hodí pokladnička s klíčkem. Před samotným nákupem pokladničky mějte předem domluvené místo, kde bude stát. Nemůže se plná peněz jen tak někde povalovat. Místo pro pokladničku je opředené tajemnem a musí být vždy stejné. A je samozřejmé, že pokud se domů přinese nová pokladnička, musíte mít pro dítě připraven vstupní kapitál. Je nutné si zažít ten krásný okamžik cinknutí mince o dno. A proč ho oddalovat o nějaké dny navíc?

2. Peněženka.

Její výběr je důležitý. I tady bude efektivnější, když si ji dítě vybere samo. Nabídka je obrovská. Budete ale překvapeni, jak se do nich můžou penízky špatně ukládat, jak jsou hluboké, že je dítě ani nevidí. A hlavně, první dětská peněženka musí mít kapsičku na zip. Nebo se většina penízků rozkutálí dřív, než se stihnou utratit. Opatrně i na suchý zip. Málokdy je došitý až do kraje a penízky mohou snadno vyklouznout malou skulinkou. Koupit praktickou peněženku a ještě aby se dítěti líbila, je docela věda. Ale věnovat nákupu čas se určitě vyplatí. Také u peněženky platí, že by měla mít své předem domluvené místo. Není úplně ideální, když peněženku najde sousedův chlapeček v dětském pokojíčku v krabici plné autíček.

3. Spoření musí mít důvod!

Aby mělo spoření nějaký smysl, určitě věnujte prostor debatě na téma „Co se za našetřené penízky koupí, pořídí“. Dle věku dítěte to může být návštěva cukrárny s dvojitou porcí zmrzliny, hračka, lístky do kina kdy dítě pozve rodiče, příspěvek na novou přilbu, kolo, lyže…

4. Jak předškolní dítě k penězům přijde?

Malé děti ještě nebudou mít z pravidelného kapesného rozum. Vlastně je zajímá množství kovových mincí v pokladničce. V tomto věku ještě nejde ani tak o hodnotu, jako hlavně o množství. Ale i to už má obrovský smysl. Stačí menší pokladnička, v předškolním věku klidně i na zámek. Můžete se domluvit, že každý poslední den v měsíci bude u pokladničky připraven klíček k odemknutí. Jenom samotné počítání mincí, bez významu jejich hodnot, má smysl. Dítě pak samo svými penízky může v obchodě či cukrárně zaplatit. Můžete být také mile překvapeni, že dítě daný měsíc penízky nebude chtít utratit, ale bude k nim chtít přidávat další a našetřit si na něco většího. A nějaké nápady jak malé dítě k penězům přijde? Může třeba zaplatit vašimi penězi menší útratu v obchodě či cukrárně a drobné penízky, které mu paní prodavačka vrátí, si může nechat. Desetikoruna nebo pětikoruna při vrácení vozíčku na nákup, mohou také putovat do pokladničky. Rozkutálí se vám „omylem“ drobné z peněženky? Můžete je s dítětem sbírat společně a poslední tři mince ať si nechá. U menších dětí je dobré přejít na jejich slovník. Budou spíše rozumět větě: „V pokladničce máš tolik penízků, že bys mohl mít dvě vstupenky do ZOO“ než větě „No vidíš, už máš v pokladničce 327 Kč.“

5. Kapesné ano či ne?

Podle veškeré dostupné literatury, ať už z řad odborníků či laiků, je v této otázce naprostá shoda. Kapesné ANO. Nástup do školy je právě tím ideálním obdobím. Výše kapesného záleží vždy na individuálních možnostech a domluvě. Ale když už se na kapesném dohodnete, dodržujte termín a výši. Jděte příkladem, že máte o toku peněz přehled a nedovolte, aby vám dítě připomínalo, že už je to druhý týden, co kapesné nedostalo! Záleží i na domluvě, zda kapesné bude jednou týdně či jednou měsíčně. A nezapomeňte. Kapesné je pro potěšení. Nemělo by to sklouznout k tomu, že dítěti řeknete, že si za kapesné má koupit tramvajenku či základní kredit na mobilní telefon. Dítě musí vědět, které výdaje hradíte vy (stravné ve škole, tramvajenku, školní družinu…), a které jdou za ním. Není nic jednoduššího, než informace sepsat v bodech a nechat je volně přístupné na nástěnce. Po domluvě může dojít i ke změně, ale držte se hesla „Pořádek dělá přátele“! A je obrovský rozdíl mezi slovy POTŘEBUJI a CHCI!

6. Když už kapesné, tak…

Nikdy, opravdu nikdy nepoužívejte příděl či nepříděl kapesného, jako výchovný prostředek. Pokud dítě chcete naučit hospodařit, nemůže se do této tématiky ještě proplétat vaše představa ideálního chování. Pokud máte s dítětem nějaké neshody, najděte jiné řešení než „sáhnutí na kapesné“.

7. Šetřete společně.

Věřte, že děti tato společná hra bude opravdu bavit. A zkuste najít společný cíl, na který by se těšila celá rodina. Třeba velký pingpongový stůl, večeře ve vysněné restauraci, návštěva aqua-parku, stolní hokej, příspěvek na výlety na dovolené.

8. Více sourozenců v rodině.

Pokud už je dítě školák a domluvíte se s ním na kapesném, automaticky ho nedávejte mladšímu dítěti. Vysvětlete mu, že i on do věku kapesného doroste. Nepochopení a nelibost přicházejí pouze tehdy, pokud mladšímu dítěti nevěnujete dostatek vysvětlení. To, že nedostává kapesné, ale neznamená, že nemůže mít svoji pokladničku. Každá babička i dědeček drobnou minci do kasičky rádi dají.

9. Jedete na dovolenou.

Obáváte se vět „Mamí, to je krásné! To se mi líbí! To má Toník ze školy!“ Tyto věty automaticky u dětí neznamenají „To chci!“ Jenom vás o tom informují a někdy stačí odpověď „Tak tohle se opravdu líbí i mně. To je fakt zajímavé“. A pokud dítě má pocit, že danou věc opravu potřebuje, mohla by před odjezdem na dovolenou pomoci domluva, že určité množství korun či eur dítě dostane do své peněženky a může si je utratit za to, co opravdu chce. Bez účasti vašeho názoru, zda s tím souhlasíte či nikoliv. Dítě si může své předem domluvené peníze utratit za hračky, za kopečky zmrzliny navíc. Pokud pojedete na dovolenou na dva a více týdnů, osvědčí se vám dát slíbené penízky vždy začátkem daného týdne. Velké množství peněz v peněžence může u malých dětí nadělat zmatek v hlavičce. Možná vás samo překvapí. I když ví, že další týden dostane ještě jednou peníze, dokáže si šetřit už i první týden. A když děti peníze na dovolené neutratí, rozhodně by jim měly zůstat a můžou si je uložit do své pokladničky.

10. Kreditní karty

Děti na druhém stupni základní školy už mají relativně velký přehled o tom, co je to výdaj, šetření, co znamená půjčit, darovat, mají orientační představu, kolik co stojí. Jakmile máte pocit, že děti zvládnou i pohyb „neviditelných peněz“, se založením osobního dětského účtu neváhejte. Pokud se s dětmi o penězích opravdu bavíte, imaginární pohyb peněz zvládají.

11. Prostor pro dětské obchodní jednání.

Půjčte si od svého dítěte přiměřený finanční obnos. Každému se přeci může stát, že zapomněl na doručení balíku, či na to, že se na horské chalupě nedá platit káva kartou. Dejte svému dítěti příležitost, že samozřejmě počítáte s tím, že vrácení peněz bude doprovázet i nějaká úroková sazba. A hra na vyjednávání může začít. Praxí se člověk naučí hodně. Pokud dítě nasadí velkou úrokovou sazbu, bude lepší si půjčit peníze od manžela či manželky. Někdy se prostě stane, že kdo chce moc, nemá nic. I tím se dítě učí. Pokud si dítě potřebuje půjčit peníze od vás, nebraňte mu. V každém případě je nutno domluvit termín splátky a případně i úrok. Ten u menších dětí nemusí být ani finanční. Pokud s tím dítě bude souhlasit, můžete navrhnout jiné plnění. Drobných prací, které dítě zvládne, a vám mohou pomoci, se v rodině najde vždy dost.

A závěrem? Možná všechny tyto informace máte stokrát načtené! Možná všechno zkoušíte a nic nefunguje. Možná nic nezkoušíte a funguje správně úplně všechno. Ale ať tak nebo tak. Na jednom se shodneme snad všichni. Vydělat peníze je nelehký úkol. Ale ještě těžší je s nimi dobře hospodařit. Naučme to svoje děti.

Tajný tip, jak děti naučit porozumět penězům. Je možné, že vás děti překvapí otázkami, kde se vlastně peníze berou. Zda je jejich množství neomezené či proč si maminka, když jí dojdou, pro další peníze automaticky nedojde do bankomatu. Děti netuší, že se platí nejen to, co je vidět (jídlo, jejich oblečení…), ale i to, co nevidí (nájem, elektřina, jejich zájmové kroužky). Společné debaty – nejen o hospodaření, ale i o tom, proč je nesmyslné a hloupé bohatším vrstevníkům závidět a chudším se posmívat – jsou nezastupitelné. A pokud znáte knížku Denisy Proškové „Kde rostou peníze?“, můžete s dětmi nejenom společně na toto téma číst, ale také vybarvovat obrázky. Zvířátka vás velmi milou a zábavnou formou provedou první finanční cestičkou. Kniha je k dostání v knihkupectví. Pokud byste po knize toužili a nemohli sehnat, můžete napsat na atelieracheron@seznam.cz
Kniha vám bude obratem zasláná na dobírku.

Tento text sloužil jako podklad: frekvence1.cz, primazena.cz, everydaymagazin.cz, rodina-deti.doktkorka.cz,

finance a děti